Cestopis Ohře – Eger, 3. díl (8. 12. 2024)
Třetí díl cestopisu navazuje na druhý díl v osadě Wellerthal, odkud pokračujeme podél řeky po proudu do obce Neuhaus an der Eger. Ta leží pod horou Schlossberg (587 m n. m.). Tato hora je původně třetihorní sopkou. Na jejím vrcholu v letech 1389–1412 stával hrad Neuhaus. Z tohoto hradu se nic nezachovalo. Dnes na jeho místě stojí malá chata horských záchranářů. Od ní je nádherný výhled do kraje. Samotná obec vznikla až po zániku hradu Neuhaus, po němž má i své jméno.
Poté se vrátíme dolů do obce Neuhaus an der Eger a následně se vydáme do města Hohenberg an der Eger. Nabízíme dvě zajímavé trasy:
1) Horní trasa
Horní trasa vede přes osadu Steinhaus, kde je výletní restaurace. Od ní vede alej k okraji lesa, kde stojí malá kaple Fatima. Od ní pokračuje cesta lesem na dva vrcholy, také bývalé třetihorní sopky Stein-Berg (653 m) a Heiligenberg (651 m). Z vrcholů je nádherný výhled na obec Schirnding, město Hohenberg an der Eger i na českou stranu – na vodní nádrž Skalka, Pomezí nad Ohří a v dáli Bismarckovu rozhlednu. Poté se vydáme příjemnou cestou dolů do cíle – města Hohenberg an der Eger.
2) Dolní trasa
Dolní trasa není tak náročná, ale je také zajímavá. Vydáme se zpět směrem k řece a na kraji obce Neuhaus na rozcestí odbočíme doprava po značené cestě „E“ ve žlutém poli. Na dalším rozcestí se dáme pro změnu doleva po neznačené cestě přes les a lávku přes řeku do samoty Massemühle. Odtud pokračujeme přes obec Sommerhau podél řeky až do města Hohenberg an der Eger.
Město Hohenberg an der Eger
V centru města stojí hrad, který nechal postavit Bertholdus de Hohenburg mezi lety 1170–1222. Po roce 1285 koupil hrad norimberský purkrabí Fridrich III. Velká rekonstrukce hradeb a kruhové věže začala v roce 1480. Mezi lety 1499–1504 byly opraveny nosníky hradu. V letech 1621–1622 bylo postaveno sedm dělových bašt, posádka mohla čítat až 100 mužů. To však nezabránilo dobytí hradu císařským vojskem v roce 1632.
Poslední budovou na hradě byla lovecká chata s kuchyní a bytem pro soudního vykonavatele, postavená v roce 1666. Posledními vojáky na hradě byli Napoleonovi francouzští okupanti v letech 1808–1810.
Samotné město vzniklo z podhradí. Už v roce 1413 tam byl zřízen soud Braniborsko-Bayreuthského markraběte, který roku 1500 získal od císaře Maxmiliána I. právo císařského azylu. Toto právo platilo až do roku 1799.
Město nejvíce proslavila výroba porcelánu od roku 1822, která trvá dodnes. V porcelánce je dnes i muzeum porcelánu s expozicí z Bavorska i celého světa.
